Z pohoří, z nichž čpí prach,
z mlh, co jsou v nás,
do nížin zrození
sestoupit je čas.
Až dveře otevřu
doma na stráni,
pak nebudu už vám
bratrem ve zbrani.
Jak přežít ohněm křest
a bitvy žár,
do ještě horších jít
skrz hrůzu a zmar?
Vím, mohlo být i hůř,
zůstat na to sám.
Mí bratři ve zbrani,
dík, že vás tu mám.
Tak mnoho sluncí je.
Světů je ještě víc.
V našem se bojuje.
V něm jdeme smrti vstříc.
Jde slunce do pekel
a měsíc má hlad.
Než sáhne po nás smrt,
chci sbohem ti dát.
Otázku ze dlaní
čte měsíční svit.
Proč s bratry ve zbrani
se musíme dál bít.
Z pekla první světové války se nevrátilo asi 130 000 Českých vojáků, kteří nikdy nezradili přísahu, Císaře a Vlast!
Úderné prapory (zeměbrany)
